Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:Prague Karlovo sqr KDU-CSL.jpg|thumb|[[Palác Charitas]], sídlo KDU-ČSL na Karlově náměstí v Praze]] '''Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová''' ('''KDU-ČSL''') je jedna z nejstarších [[Česko|českých]] politických stran. Vznikla v lednu roku [[1919]] sloučením několika katolických stran, do roku [[1992]] nesla jméno '''Československá strana lidová'''. Hlásí se ke [[křesťanství|křesťanským hodnotám]] a [[antikomunismus|antikomunismu]]. Má 4 senátory v [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu ČR]] a dva europoslance. Z Poslanecké sněmovny vypadla ve volbách v roce [[2010]]. Strana disponuje poměrně rozsáhlým majetkem a širokou členskou základnou, soustředěnou z větší části na [[Morava|Moravě]]. Na venkově je její pozice obecně silnější než ve městech. Pozice strany ve [[politický střed|středu politické scény]] i vnitřní názorová pluralita jí dává široký [[koaliční potenciál]], což se až do jejího vypadnutí ze Sněmovny projevovalo na jedné straně téměř nepřetržitou účastí ve vládě, na druhé straně trvalým vnitrostranickým tříbením názorů. Její tradiční témata jsou podpora [[rodina|rodiny]], [[venkov]]a a křesťanské morální hodnoty. Za zásadní problém strana považuje věkové složení své členské základny, která je přestárlá, z velké části pasivní (pokud jde o politický život), a postupně vymírá, přičemž se ji dosud nedaří v dostatečné míře doplňovat mladými lidmi.<ref>http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3123</ref> Existence strany byla v minulosti dvakrát přerušena: poprvé v letech [[1938]]–[[1945]], kdy vůbec neexistovala, podruhé v letech [[1948]]–[[1989]], kdy existovala ve formě tzv. „obrozené“ strany lidové začleněné v [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní frontě]]. „Obrozená strana“ trpěla zvláštní dichotomií: měla komunisty vnucené prokomunistické vedení a poslance, kteří plně podporovali komunistickou politiku, a antikomunistickou členskou základnu, kterážto opakovaně využívala stranický aparát k podpoře akcí směřovaných proti cílům komunistické vlády, čemuž se prokomunističtí funkcionáři (často marně) pokoušeli zabránit. V téže době existovalo v exilu několik ministran, které se hlásily k dědictví ČSL, ovšem jejich vzájemná řevnivost je odsuzovala k minimálnímu významu. Strana se od konce 90. let nachází v permanentní krizi, způsobené neschopností nalézt vhodného schopného lídra, zásadními ideovými spory a vymíráním členské i voličské základny. Krize kulminovala v letech 2009-2010 odchodem části politiků pod vedením [[Miroslav Kalousek|Miroslava Kalouska]] ze strany (viz [[TOP 09]]) a následně vypadnutím KDU-ČSL z Parlamentu. Příčin vypadnutí bylo několik, od zmíněného rozštěpení strany, přes vymírání tradičních voličů, tragickou postavu předsedy [[Cyril Svoboda|Cyrila Svobody]] a jeho soudní spor až po nepromyšlené programové změny a volební koalice, kterými si strana znepřátelila své tradiční katolické voliče. == Charakteristika strany == KDU-ČSL je [[politický střed|středová]] [[konzervatismus|konzervativní strana]] se silnými vazbami na [[římskokatolická církev|římskokatolickou církev]]. Největší skupina voličů se rekrutuje mezi bohoslužby pravidelně navštěvujícím konzervativním a katolickým obyvatelstvem [[venkov]]a a malých měst.<ref>viz Josef Mlejnek jr.: ''KDU-ČSL: strana pro 10 % katolíků?''</ref> Za její baštu lze považovat střední a jižní [[Morava|Moravu]], naproti tomu vyloženě marginální jsou její pozice v [[severní Čechy|severních Čechách]].<ref>pro srovnání: k 31. prosinci 2005 měla strana nejvíce členů v [[Jihomoravský kraj|Jihomoravském kraji]] (9258) a nejméně v [[Karlovarský kraj|Karlovarském kraji]] (348); viz [[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a [[Jiří Foral]] in [[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a kol.: ''Český politický katolicismus 1848-2005'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno [[2008]], ISBN 978-80-7325-155-0 (horní tabulka na str. 508)</ref> Strana disponuje na polistopadové poměry početně poměrně rozsáhlou členskou základnou (k 31. prosinci [[2005]] čítala 42 843 členů)<ref>[[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a [[Jiří Foral]] in [[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a kol.: ''Český politický katolicismus 1848-2005'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno [[2008]], ISBN 978-80-7325-155-0 (horní tabulka na str. 508)</ref>, ta je však pouhým zlomkem v porovnáním s časy největší slávy strany (za první republiky měla přes 200 tisíc členů a ještě v roce [[1990]], kdy do ní opět vstoupili její příznivci vyloučení či vystoupivší v letech [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]], jich bylo téměř 97 tisíc.<ref>přesněji 96 712 k 31. prosinci; viz [[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a [[Jiří Foral]] in [[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a kol.: ''Český politický katolicismus 1848-2005'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno [[2008]], ISBN 978-80-7325-155-0 (dolní tabulka na str. 507)</ref> Od roku [[1990]] však počet členů strany stále klesá, především vymíráním. Tento fakt je považován za problém, byť ne všeobecně, neboť někteří mladší lidovečtí politikové poukazují na fakt, že zdánlivá velikost členské základny je jen optický klam, protože většina jejích členů je jednak přestárlá, jednak apolitického typu. Politického života strany se většina členstva neúčastní a nerozumí mu, maximálně se orientuje na její spolkový život, přičemž ale určitou věrností starým "vyzkoušeným" politikům a vůdcům konzervuje současný stav, vyžadující změnu.<ref>viz např. Pavel Bělobrádek: ''Volit či nevolit KDU-ČSL, křesťané?'' in Magazín [[ChristNet.cz]], vyšlo 30. října 2008, dostupné: http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3123 (navštíveno 1. 11. 2008)</ref> Každopádně je však všeobecně vnímána potřeba mladých příznivců, kteří by do strany vstupovali a podíleli se na její činnosti. Za své priority považuje integraci do [[Evropská unie|Evropské unie]], podporu [[rodina|rodiny]], venkova a zemědělství, prosazování křesťanských hodnot a péči o [[životní prostředí]]. Ve straně dříve mělo relativně silnou pozici moravské konzervativní křídlo, které v čele s [[Jiří Karas|Jiřím Karasem]] opakovaně předkládalo [[zákon (právo)|zákony]] zaměřené proti [[interrupce|interrupcím]], ovšem podpora pro tyto zákony byla mezi poslanci ostatních stran minimální, nehledě na to , že tyto snahy iritovaly i některé lidovce, kteří argumentují, že podobné zbytečné a předem neúspěšné snahy omezují voličský potenciál strany a neodpovídají postojům jiných evropských křesťansko-demokratických stran. Strana také vystupuje proti [[dekriminalizace|dekriminalizaci]] drog, legalizaci [[eutanazie]] a [[registrované partnerství|registrovanému partnerství]] [[Homosexualita|homosexuálů]]. Je silným zastáncem [[restituce|restitucí]] [[soukromý majetek|soukromého]] a zejména [[církevní majetek|církevního majetku]] znárodněného či násilně zcizeného státem za [[komunismus|komunistické]] éry. Občas se mluví o křídlu lidovců (konzervativnější, s těžištěm na Moravě) a podstatně slabším křídle křesťanských demokratů („modernější“, soustředěném spíše v Čechách). Se stranou spolupracují různé organizace, zejména pak [[Mladí křesťanští demokraté]], kteří hrají roli jakési mládežnické organizace strany. Nutno však podotknout, že řada mladých křesťanských demokratů (např. [[Jakub Kříž]]<ref>viz např. [[Jakub Kříž]]: ''[http://blog.ihned.cz/c3-37298620-YKrizJ_d-co-na-lidoveckem-sjezdu-nezaznelo Co na lidoveckém sjezu nezaznělo]''</ref>, [[Mária Pešeková]]<ref>viz např. [[Mária Pešeková]]: ''Quo vadis, KDU-ČSL?'' in [[Te Deum (časopis)|Te Deum]] 3/2009, str. 10-11</ref> či [[Matyáš Zrno]]<ref>např. Matáš Zrno ''KDU-ČSL 2009: Poslední odysea?, viz ''http://www.virtually.cz/?art=18490</ref>) se dívá na KDU-ČSL značně kriticky, často jí vytýkají především malé nadšení až rezignaci v boji o křesťanské hodnoty a podporu projektů a zákonů, které nepovažují za slučitelné s křesťanskými a konzervativními postoji. == Historie strany == : ''Související informace můžete najít také v článku:'' Předsedové strany lidové|Dějiny KDU-ČSL}} Československá strana lidová vznikla v lednu [[1919]] sloučením vícero katolických stran. Hlavní zásluhy na vzniku strany měli msgre. [[Jan Šrámek]], který sjednotil katolickou politickou scénu na [[Morava|Moravě]], a msgre. [[Bohumil Stašek]], který byl vůdčí osobností a sjednotitelem katolíků v [[Čechy|Čechách]].<ref>[[Miloš Trapl]] in [[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a kol.: ''Český politický katolicismus 1848–2005'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno 2008, ISBN 978-80-7325-155-0 (str. 183)</ref> Původně měla strana charakter volného sdružení dvou center: českého a moravského, z nichž každé mělo samostatné vedení a předsedu. Centrální spojovací orgán původně neexistoval, společný byl pouze [[poslanecký klub]], jehož předsedou byl Jan Šrámek (ČSL byla od počátku výrazně silnější na Moravě a ve Slezsku, než v Čechách). Ústřední výbor zastřešující celou stranu vznikl až roku [[1922]] a měl relativně malé pravomoci.<ref>[[Miloš Trapl]] in [[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a kol.: ''Český politický katolicismus 1848–2005'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno 2008, ISBN 978-80-7325-155-0 (str. 183–184)</ref> === Do roku 1945 === První roky se strana soustředila na své ukotvení v politické scéně a oponování [[antikatolicismus|protikatolickému]] tlaku socialistů a liberálů. Úspěšně se jí podařilo oddalovat projednávání většiny rozhodujících zákonů v této oblasti až do období, kdy hnutí „[[Pryč od Říma]]“ ztratilo na síle a strana se stala nepostradatelnou součástí vládních sil, což nakonec přispělo ke krachu pokusů o zavedení [[odluka církve od státu|odluky církve od státu]] a k dohodnutí oboustranně přijatelných kompromisů mezi [[Katolická církev|katolickou církví]] a státem v oblasti [[školství]], [[manželství]] a podobně. Strana se již od svých počátků vyznačovala určitým napětím mezi slabším českým a silnějším moravským křídlem, které přetrvalo dodnes. Jan Šrámek postupně vytvořil z Československé strany lidové středovou [[klerikalismus|klerikální]] stranu, nepostradatelnou při sestavování vlády. Při stabilní 8–10% podpoře voličů byla velice vlivnou stranou, bez níž se neobešla žádná z vlád let [[1921]]–[[1938]]. To bylo trnem v oku prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryka]], který ji a speciálně jejího předsedu bytostně nesnášel (což souviselo s Masarykovým tíhnutím k husitství a s jeho náhledem na římskokatolickou církev jako na tmářskou organizaci), nicméně jejímu rostoucímu vlivu zabránit nedokázal. Po nástupu prezidenta [[Edvard Beneš|Beneše]] se ČSL stala nedílnou součástí uskupení okolo [[Hrad]]u. Mezi světovými válkami strana zaměřila svoji politiku na katolíky a otázky spojené s katolickou církví (o hlasy katolických rolníků a přízeň katolických hierarchů přitom vedla permanentní a tvrdý boj s [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrárníky]]). Snažila se zahrnout všechny vrstvy obyvatel, což jí ovšem v mnoha ohledech komplikovalo život v časech, kdy se řešily otázky významné pro některou třídu. Zejména drasticky pocítila tento problém při řešení pozemkové reformy, kdy se proti sobě postavily zájmy katolické církve a katolických rolníků. Na druhé straně díky svému širokému [[koaliční potenciál|koaličnímu potenciálu]] a nepostradatelnosti dosahovala při prosazování svého programu úspěchů, které zdaleka neodpovídaly jejím volebním výsledkům. V roce [[1938]] se strana spojila přes odpor moravského křídla a Jana Šrámka s ostatními pravicovými subjekty ve [[Strana národní jednoty|Stranu národní jednoty]]: Šrámek sice prosadil v Ústředním výboru ČSL a poslaneckých i senátorských klubech odmítnutí projektu Strany národní jednoty, ale Stašek se poté dohodl na účasti svého českého křídla ve SNJ a Šrámek, aby zabránil rozštěpení strany, nakonec musel ustoupit. Během let [[1940]]–[[1945]] byla strana osobou Jana Šrámka zastoupena v [[Prozatímní státní zřízení|Londýnské exilové vládě]], kde vykonával funkci předsedy vlády. === Období 1945–1948 === V roce [[1945]] byla ČSL jednou z obnovených politických stran, přičemž byla mezi nimi jedinou nesocialistickou stranou. V souvislosti s tím její vedení doufalo ve vítězství ve volbách [[1946]], strana měla dle jeho mínění převzít prakticky všechny voliče [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrárníků]] (z kteréhožto důvodu se více než dříve v kampani soustředila na na zemědělskou politiku) a některých dalších, nicméně volby skončily neúspěchem. ČSL získala v českých zemích pouze 20 % hlasů – proti 40 % hlasů KSČ. ČSL se stala členkou vlády [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]], kde se snažila spolupracovat s ostatními stranami a tlumit ty nejradikálnější výstřelky. Tato snaha společně s nutností alespoň částečně spolupracovat s KSČ však ve straně vyvolala silné pnutí mezi tzv. „starým křídlem“ Šrámka a „mladým křídlem“, které vyžadovalo a praktikovalo ostře [[antikomunismus|protikomunistický]] kurs. Jeho nejradikálnějšími exponenty a zároveň vůdci byli Dr. [[Adolf Procházka]] a jeho manželka [[Helena Koželuhová]], [[Pavel Tigrid]] a [[Felix Uhl]]. [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-58823-0005, Dresden, 9. CDU-Parteitag, 2.Tag, Plojhar crop.jpg|thumb|left|[[Josef Plojhar]], vůdce komunistické buňky uvnitř ČSL]] Zdrcující výsledek voleb v roce [[1946]] oslabil pozici demokratických stran a lidovců zejména natolik, že v následujících letech šla ČSL od porážky k porážce. Neuspěla v zoufalém boji proti pozemkové reformě, milionářské dani, jednotné škole a dokonce ani nedokázala zabránit zrušení křesťanských [[odbory|odborových organizací]], které pohltily komunistické odbory. Pozici strany navíc oslabila gradace konfliktu mezi oběma křídly, která vyústila v problematické vyloučení Heleny Koželuhové ze strany. V té době již komunisté protlačili svoje konfidenty na mnohé posty ve straně, měli dokonalý přehled o její činnosti a plánech a měli i zajištěné hlasy některých jejích poslanců, konkrétně především [[Josef Plojhar|Josefa Plojhara]] a [[Alois Petr|Aloise Petra]]. Stranu těžce svazoval též špatný zdravotní stav Šrámka. Často byl na jednáních zastupován [[František Hála|tajemníkem Hálou]], který byl do svého postavení vybrán pro svoji absolutní věrnost Šrámkovi a zkušenosti s vnitrostranickou politikou, a nikoliv pro své schopnosti v mezistranické politice, což bylo bohužel velice zřetelně vidět. V únoru [[1948]] se strana přes výhrady svého předsedy připojila k demisi demokratických ministrů, nicméně společný postup přišel pozdě. Prezident Beneš naplnil nejhorší Šrámkovy obavy a podezření, když porušil své sliby a demisi přijal. ČSL tehdy zahájila svou poslední bitvu o sama sebe, když na poslední chvíli vyloučila některé prokomunistické exponenty, zejména pak [[Josef Plojhar|Josefa Plojhara]] a Aloise Petra, nicméně prokomunistické křídlo ovládlo za pomoci komunistických bojůvek násilím mnoho sekretariátů strany a zcela ji ovládlo. Vedení strany, v čele s předsedou Šrámkem a tajemníkem Hálou, rezignovalo na další boj a pokusilo se stejně jako mnoho dalších členů uprchnout do zahraničí, povedlo se to však jen některým. Dva nejvyšší představitelé strany - [[Jan Šrámek]] a [[František Hála]] měli smůlu, byli dopadeni a zbytek svého života strávili v internaci.<ref>Podrobněji o [[Jan Šrámek|Šrámkově]] a [[František Hála|Hálově]] osudu viz [[Jiří Šindar]]: ''Zemřel pod cizím jménem'', Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří [[2007]], ISBN 978-80-7195-101-8</ref> [[Soubor:Broj stanislav30s.jpg|thumb|[[Stanislav Broj]] (1901–1950), zprvu [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrárnický]] a posléze lidovecký poslanec, jedna z obětí komunistické justice.]] Celkově uprchlo za hranice 11 ze 46 poslanců ČSL (a stovky dalších členů včetně například Heleny Koželuhové), 21 jich bylo dříve či později uvězněno (z toho 4 umučeni nebo popraveni – [[Stanislav Broj]], [[Rostislav Sochorec]], [[Jan Plesl]], [[Alois Janáček]]) a sedm odešlo do ústraní. Pouze čtyři s novým režimem plně spolupracovali a zcela se vyhnuli represím.<ref>[[Michal Pehr]] in [[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a kol.: ''Český politický katolicismus 1848-2005'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno [[2008]], ISBN 978-80-7325-155-0 (str. 366)</ref> === Období 1948–1989 === V následujících letech stranu ovládlo a vedlo prokomunistické křídlo vedené Aloisem Petrem a [[exkomunikace|exkomunikovaným]] [[kněz]]em Josefem Plojharem. V roce 1968 sice bylo odvoláno a na okamžik to vypadalo, že se podaří stranu osvobodit, ale [[Pražské jaro 1968|srpnová invaze]] znamenala konec všech nadějí a uvrhla ČSL zpět do pevného područí KSČ. V letech 1948–1989 tak vedení ČSL existovalo a bylo voleno podle přání KSČ a podle ní také řídilo svoji politiku, která rozhodně neodpovídala přání členské základny strany. Přesto mnoho členů ve straně zůstalo, vyjadřujíc tak svým členstvím protest proti komunistickému režimu. Členství v ČSL bylo v této době bráno jako společenské mínus a vyjádření odporu a bylo komunistickým státem postihováno – s výjimkou vysoce prokomunisticky aktivních členů, kteří ovšem představovali výraznou menšinu. Mezi fakticky protikomunistickým členstvem a prokomunistickým vedením často docházelo ke konfliktům a řadoví členové často využívali stranický aparát k akcím, které byly v rozporu s přáním režimu, navzdory snahám prokomunistického vedení to zakázat, pro což se stávali předmětem represí. Členové ČSL se tak podíleli na přípravě a organizaci velkých katolických vystoupení proti komunismu, zejména [[Národní pouť na Velehradě (1985)|Národní poutě na Velehradě v roce 1985]] a [[Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů|petice]] [[Augustin Navrátil|Augustina Navrátila]].<ref>[[František Tomášek|kardinál Tomášek]] zmiňuje jmenovitě obě akce a naprostý nesoulad mezi prokomunistickým vedením a antikomunistickou členskou základnou v dopise ÚV ČSL z [[21. prosince]] [[1991]], kte též mimo jiné praví, že „''od svého nástupu do úřadu byl nepřetržitě ve své činnosti podporován členy Československé strany lidové, především z místních organizací, že nebyla snad jediná větší akce, pouť nebo oslava, kterou by nezabezpečili členové ČSL''“ a dodává, že ''„mnozí z nich za to zaplatili ztrátou zaměstnání, totalitní režim je vedl jako nepřátelské osoby a StB vykonávala nad nimi dozor.“'', podle části dopisu citovaného v: [[Jan Hartmann]], [[Bohumil Svoboda]], [[Václav Vaško]]: Kardinál Tomášek, Zvon, Praha 1994, ISBN 80-7113-093-1 (str. 156) </ref> Od roku 1985 se protikomunisticky smýšlející členové a funkcionáři profilovali v tzv. [[Obrodný_proud_v_Československé_straně_lidové|Obrodném proudu]], který postupně nabíral sílu a koncem roku 1989 převzal vedení strany. Do čela strany vynesl [[Josef Bartončík|Josefa Bartončíka]] a vrátil stranu k její původní politice a ideologii. Velice rychle došlo k rozšíření stranické členské základny, když se do strany hlásili noví příznivci i staří členové vyloučení starým prokomunistickým vedením. Jestliže na podzim [[1989]] měla strana 40 tisíc členů, v březnu to již bylo necelých 90 tisíc.<ref>[[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a [[Jiří Foral]] in [[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a kol.: ''Český politický katolicismus 1848–2005'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno [[2008]], ISBN 978-80-7325-155-0 (str. 449)</ref> === Od roku 1990 === Na začátku roku 1990 strana využívala svůj stávající organizační aparát a těžila z morálního kreditu protikomunistického křesťanského odporu. Díky těmto faktorům měla pod vedením [[Josef Bartončík|Josefa Bartončíka]] značné politické ambice, které však současně vyvolávaly antipatie vůči ČSL i vůči křesťanství. Tento rozpor se výrazně projevil u první návštěvy papeže Jana Pavla II. v postkomunistickém Československu, která byla pojata monumentálním triumfalistickým způsobem. [[Soubor:Jan Ruml.jpg|thumb|left|[[Jan Ruml]] (foto z roku 2007), který svým porušením předvolebního moratoria a obviněním [[Josef Bartončík|Josefa Bartončíka]] ze spolupráce s [[Státní bezpečnost|StB]] mohl nezákonně ovlivnit volební výsledek strany v roce [[1990]].]] Volby v červnu [[1990]] straně přinesly trpké zklamání nejen kvůli relativně malému volebnímu zisku, ale zejména kvůli aféře, která se rozpoutala, když [[Jan Ruml]] oznámil v [[předvolební moratorium|předvolebním moratoriu]], že [[Josef Bartončík]] byl spolupracovníkem [[Státní bezpečnost|StB]], což později [[Ústřední volební komise]] posoudila jako hrubé porušení [[volební zákon|volebního zákona]].<ref>[[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a [[Jiří Foral]] in [[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a kol.: ''Český politický katolicismus 1848–2005'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno [[2008]], ISBN 978-80-7325-155-0 (str. 452–3)</ref> Strana na to reagovala nejdříve nedůvěrou v obvinění a protesty proti hrubému porušení volebního zákona, posléze se ale přesvědčila, že by obvinění proti jejímu předsedovi mohla být pravdivá, a zvolila si nové vedení strany v čele s [[Josef Lux|Josefem Luxem]] a začlenila do svých stanov lustrační prvky, které mají další podobné skandály znemožnit. V roce 1990 se též završil příliv nových členů do řad strany, od té doby začal doposud trvající úbytek členstva (viz tabulku<ref>[[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a [[Jiří Foral]] in [[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a kol.: ''Český politický katolicismus 1848–2005'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno [[2008]], ISBN 978-80-7325-155-0 (výtah a kompilát tabulek na str. 507–508)</ref>) Josef Lux se stal zatím nejvýraznějším a nejschopnějším předsedou lidovců v polistopadové éře. V roce [[1992]] se ČSL přejmenovala na KDU-ČSL (zkratka KDU byla původně používána pro společnou koalici ČSL a [[Křesťansko demokratická strana|KDS]]). V následujících letech si udržovala značný vliv na politiku, který po většinu času překračoval její volební preference (zhruba 8%). Byla významným členem všech vlád [[Václav Klaus|Václava Klause]]. V roce [[1997]] své spojenectví s ODS zrušila v reakci na skandály okolo jejího financování a vládu opustila. Po krátkém pobytu v [[Josef Tošovský|Tošovského]] [[úřednická vláda|úřednické vládě]] následoval pobyt v opozici v době trvání tzv. [[Opoziční smlouva|Opoziční smlouvy]] mezi [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]] a [[Občanská demokratická strana|ODS]], v této době byla nejvýznamnější složkou tzv. [[Čtyřkoalice]] (společný projekt '''KDU-ČSL''', [[Unie svobody|US]], [[Občanská demokratická aliance|ODA]] a [[Demokratická unie|DEU]]). Na počátku této opoziční epizody rezignoval [[Josef Lux]], u něhož se objevila těžká [[leukémie]]. Nečekaný odchod schopného a dominantního předsedy s obrovskou autoritou stranou značně otřásl, neboť na něj nebyla připravena.<ref>[[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a [[Jiří Foral]] in [[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a kol.: ''Český politický katolicismus 1848–2005'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno [[2008]], ISBN 978-80-7325-155-0 (str. 485–6)</ref> Otázka „kdo Luxe nahradí“ byla navíc zpočátku komplikována dodatečnou otázkou, zda se nebude moci vrátit (ta se stala bezpředmětnou, když Josef Lux [[21. listopad]]u [[1999]] zemřel). KDU-ČSL se postupně stala dominantní silou opozičního projektu Čtyřkoalice, která však byla částečně demontována (do voleb už šla fakticky jako dvoukoalice KDU-ČSL a [[Unie svobody - Demokratická unie|US-DEU]]) a nakonec se stala jedinou stanou, která na ní jednoznačně vydělala, když lidovečtí voliči při volbách pomocí preferenčních hlasů zásadně zasáhli do kandidátek v neprospěch US-DEU. V červenci [[2002]] se strana stala koaličním partnerem ČSSD a US-DEU, s nimiž postupně sestavila vlády s premiéry [[Vladimír Špidla|Špidlou]], [[Stanislav Gross|Grossem]] a [[Jiří Paroubek|Paroubkem]], přičemž druhou z těchto vlád svrhla v roce [[2005]] demise lidoveckých ministrů, vyvolaná nevyjasněnými finančními poměry rodiny Grossových. Za vlády Jiřího Paroubka došlo k ostrým konfliktům mezi KDU-ČSL a ČSSD, neboť socialisté prohlasovali v Parlamentu s [[Komunistická strana Čech a Moravy|KSČM]] proti vůli svých koaličních partnerů několik klíčových zákonů a novel, především pak novely [[zákoník práce|zákoníku práce]] a [[církevní zákon|církevního zákona]]. Po parlamentních volbách v roce [[2006]] KDU-ČSL vyjednávala o vytvoření vlády se [[Strana zelených|zelenými]] a [[Občanská demokratická strana|občanskými demokraty]], ta by ale nezískala důvěru Sněmovny (vládní strany měly 100 poslanců, stejně jako opozice ČSSD a KSČM). V srpnu [[2006]] zahájil předseda strany [[Miroslav Kalousek]] jednání o vládní koalici s ČSSD, kterou by tolerovali komunisté, což jej stálo předsednické křeslo, neboť strana takovouto možnost striktně odmítla a vynutila si jeho demisi. [[9. prosinec|9. prosince]] 2006 byl předsedou KDU-ČSL zvolen dosavadní starosta [[Vsetín]]a, senátor [[Jiří Čunek]]. Následně KDU-ČSL vytvořila koaliční vládu s ODS a Stranou zelených, které se podařilo získat důvěru díky poslancům ČSSD, Pohankovi a Melčákovi. Koaliční vládnutí s občanskými demokraty a zelenými se ukazuje jako problematické, neboť ekonomické reformy a tlak ODS vedl vládu k opatřením, která se jen těžko srovnávala s jejím programem (zejména pokud jde o jeden z jeho klíčových bodů, kterým je podpora rodin s dětmi), několik poslanců ODS v čele s [[Vlastimil Tlustý|Vlastimilem Tlustým]] se postavilo proti vládnímu návrhu [[Restituce církevního majetku|církevních restitucí]] a strana má zásadní potíže i s některými body [[Tomáš Julínek|Julínkovy]] zdravotnické reformy (především v oblasti privatizace nemocnic, úpravy [[interrupce|interrupcí]] a [[poplatky u lékaře|poplatků u lékaře]]). Mimo to stranu sužovaly skandály tvořící se především okolo rodinných financí a afér předsedy Čunka. Problematická účast ve vládě a skandály čelních politiků KDU-ČSL<ref>http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3114</ref> se v roce 2008 odrazily ve [[Volby do zastupitelstev krajů 2008|volbách do krajských zastupitelstev]], ve kterých si oproti minulým strana pohoršila, a souběžných [[volby do Senátu Parlamentu České republiky 2008|volbách do senátu]], kdy neuspěl žádný její kandidát. === Po pádu vlády 2009 === Po pádu Topolánkovy vlády na jaře 2009 KDU-ČSL, jejíž staronovým předsedou se stal [[Cyril Svoboda]], odmítla jmenovat své zástupce do „přechodné úřednické vlády“ [[Jan Fischer|premiéra Fischera]]. Stranu v této době opustila skupina vlivných poslanců ([[Miroslav Kalousek]], [[Jan Husák]], [[Ladislav Šustr]], [[Vlasta Parkanová]], [[Pavel Severa]]), z nichž někteří poté spojili svůj osud s nově vznikající stranou [[TOP 09]]. Následoval je však pouze omezený počet členů, naopak podle tvrzení vedení strany následoval návrat některých členů, kteří předtím ze strany vystoupili či měli pozastavené členství. Pod vedením Cyrila Svobody strana ohlásila návrat ke konzervativním křesťanským hodnotám a ústup od pravicové politiky prosazované právě poslancem Kalouskem a jeho spojenci. Před předpokládanými předčasnými volbami, které se nakonec neuskutečnily, protože je zrušil Ústavní soud, uzavřela KDU-ČSL dohodu s [[Evropská demokratická strana (Česko)|EDS]] [[Jana Hybášková|Jany Hybáškové]] a uvolnila pro členy a registrované příznivce EDS místa na svých kandidátkách, byť především hledání místa pro samotnou Janu Hybáškovou bylo problematické a vyvolalo ostré spory.<ref>http://www.lidovky.cz/stredoceska-kdu-csl-nechce-za-lidra-kandidatky-hybaskovou-p3k-/ln_domov.asp?c=A090811_172358_ln_domov_ani</ref> Někteří příznivci a členové KDU-ČSL vyjádřili se spojenectvím nesouhlas s odkazem na názory Hybáškové v oblasti [[interrupce|interrupcí]] a dalších klíčových [[hodnotové otázky|otázkách hodnot]], nicméně vedení strany argumentovalo, že se Hybášková spolu s ostatními kandidáty své strany zavázala v otázkách ochrany života hlasovat v souladu s postojem KDU-ČSL.<ref>http://www.kdu.cz/default.asp?page=311&idr=132&IDCl=28609</ref> V říjnu 2009 se po odchodů 3 senátorů ([[Ludmila Müllerová]], [[Adolf Jílek]], [[Václav Jehlička]]) rozpadl politický klub strany v [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu PČR]]<ref>[http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/tri-senatori-kdu-csl-presli-k-top-09/401624 Tři senátoři KDU-ČSL přešli k TOP 09]</ref> Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010 skončily pro stranu obrovským debaklem, když se se ziskem 4,39 % hlasů nedostala do Sněmovny. Mimo jiné se ukázalo, že koalice s EDS byla katastrofální chybou, neboť straně žádné hlasy nezískala, ale naopak řadu katolických voličů odradila. [[Cyril Svoboda]] v reakci na výsledek voleb rezignoval. == Volební výsledky == === Československá strana lidová === * [[Volby do parlamentu Československé republiky 1920|1920]]: 11.3 % - 33 mandátů * [[Volby do parlamentu Československé republiky 1925|1925]]: 9.7 % - 31 mandátů * [[Volby do parlamentu Československé republiky 1929|1929]]: 8.4 % - 25 mandátů * [[Volby do parlamentu Československé republiky 1935|1935]]: 7.5 % - 22 mandátů * [[Československé parlamentní volby 1946|1946]]: 15.6% (20.2%) - 46 mandátů === od roku 1990 === * [[Volby do České národní rady 1990|1990 Česká národní rada]]: (KDU 8.4 % - 20 mandátů) * [[Volby do České národní rady 1992|1992 Česká národní rada]]: 6.3% - 15 mandátů * [[Volby do zastupitelstev obcí 1994|1994 Zastupitelstva obcí]]: 7.23% * [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1996|1996 Poslanecká sněmovna]]: 8.1 % - 18 mandátů * 1996 Senát: 13 mandátů * [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998|1998 Poslanecká sněmovna]]: 9 % - 20 mandátů * 1998 Senát: 5 mandátů * [[Volby do zastupitelstev obcí 1998|1998 Zastupitelstva obcí]]: 11.32% (V rámci [[Čtyřkoalice]]) * [[Volby do zastupitelstev krajů 2000|2000 Krajská zastupitelstva]] (spolu s dalšími třemi stranami jako [[Čtyřkoalice]]): 22,86 % - 171 * 2000 Senát: 8 mandátů (v rámci [[Čtyřkoalice]]) * [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2002|2002 Poslanecká sněmovna]]: (v koalici s [[Unie svobody|Unií svobody - Demokratickou unií]] 14.3%) - 22 mandátů * 2002 Senát: 1 mandát * [[Volby do zastupitelstev obcí 2002|2002 Zastupitelstva obcí]]: 9,58% * 2004 Senát: 3 mandáty * [[Volby do Evropského parlamentu v Česku 2004|2004 Evropský parlament:]] 9.6 % - 2 mandáty * [[Volby do zastupitelstev krajů 2004|2004 Krajská zastupitelstva]] 10,67 % - 72 mandátů * [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2006|2006 Poslanecká sněmovna]]: 7.2 % - 13 mandátů * 2006 Senát: 4 mandáty * [[Volby do zastupitelstev obcí 2006|2006 Zastupitelstva obcí]]: 5.76% * 2008 Senát: 0 mandátů * [[Volby do zastupitelstev krajů 2008|2008 Krajská zastupitelstva]] 6,65 % - 56 mandátů * [[Volby do Evropského parlamentu v Česku 2009|2009 Evropský parlament:]] 7,7 % - 2 mandáty == Reference == <references/> == Literatura == * [[Petr Fiala (politolog)|Fiala]] a kol.: ''Český politický katolicismus 1848–2005'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno 2008, ISBN 978-80-7325-155-0 * [[Jiří Šindar]]: ''Zemřel pod cizím jménem'', Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří [[2007]], ISBN 978-80-7195-101-8 - kniha se zabývá převážně dalším osudem předsedy ČSL [[Jan Šrámek|Jana Šrámka]] po komunistickém převratu. V souvislosti s tímto přináší cenné informace o dění v ČSL během [[Únor 1948|února 1948]], jakož i o osudech Šrámkova nejbližšího spolupracovníka a po převratu spoluvězně, [[František Hála|Františka Hály]] * [[Jan Renner]]: ''Československá strana lidová 1945–1948'', PRIUS, Brno 1999 * [[Stanislav Balík (1978)|Stanislav Balík]] a [[Jiří Hanuš (historik)|Jiří Hanuš]]: ''Katolická církev v Československu 1945–1989'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno [[2007]], ISBN 978-80-7325-130-7 – kniha se zabývá osudem katolické církve v Československu v tomto období a obsahuje četné exkurze do dění, strategie a personálního složení tehdejší československé strany lidové. == Související články == * [[Předsedové strany lidové]] * [[Bohumil Stašek]] * [[Jan Šrámek]] * [[Augustin Navrátil]] * [[Josef Lux]] == Externí odkazy == * [http://www.kdu.cz/ Oficiální stránky strany] * [http://www.kdu.cz/default.asp?page=510&idr=10162&IDCl=22325 Historie ČSL v letech 1945–1948] * [http://www.cevro.cz/cs/cevrorevue/aktualni-cislo-on-line/2004/3/30164-exilova-demokraticka-pravice.html Ladislav Mrklas: Exilová demokratická pravice] * [http://www.mladikd.cz Mladí křesťanští demokraté] * [http://www.ct24.cz/vysilani/2006/02/04/10095687448-206452801280005-21:30-historicky-magazin/8/ Historický magazín ČT o Josefu Luxovi a lidovcích] {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Politické strany v České republice]] [[Kategorie:KDU-ČSL]] [[Kategorie:Politické strany v Československu]] [[Kategorie:Politické strany za první republiky]]

Návrat na stránku „Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová“.