Emma Raducanu (* 13. listopadu 2002) je britská profesionální tenistka.
Na US Open 2021 se stala prvním tenistou historie, který vyhrál grandslamovou dvouhru z pozice kvalifikanta a prvním, jenž triumfoval již při druhé účasti na turnajích velké čtyřky. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden singlový turnaj. V rámci okruhu ITF získala tři tituly ve dvouhře.
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2022 na 10. místě. V prosinci 2022 najala Němce Sebastiana Sachse, který se stal trenérem na zkoušku do konce roku. Mezi dubnem a říjnem 2022 ji vedl Dmitrij Tursunov. Mezi červencem až listopadem 2021 ji vedl bývalý britský tenista Andrew Richardson, který nahradil Nigela Searse.
Narodila se v Kanadě do rodiny čínské matky a rumunského otce. Ve dvou letech se s rodiči přestěhovala do Londýna. Po šestnáctiměsíční neaktivitě debutovala na túře WTA červnovým Nottingham Open 2021. Jako členka čtvrté světové stovky obdržela divokou kartu do Wimbledonu 2021, kde skrečovala duel čtvrtého kola kvůli dýchacím potížím. Londýnským výsledkem se zařadila mezi elitní dvoustovku tenistek. Navazující grandslam US Open 2021 již vyhrála bez ztráty setu, přestože nastoupila do kvalifikace ženské dvouhry. Na turnajích velké čtyřky se stala první britskou vítězkou od Virginie Wadeové ve Wimbledonu 1977 a v 18 letech nejmladší od Šarapovové ve Wimbledonu 2004. Premiérově se tak posunula do světové třicítky a stala britskou jedničkou.
V britském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2022 štvanickým kvalifikačním kolem proti Česku, v němž jako jednička družstva porazila Terezu Martincovou a prohrála s Markétou Vondroušovou. Britky odešly poraženy 2:3 na zápasy. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 1–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.
V roce 2021 ji Ženská tenisová asociace vyhlásila nováčkem roku a BBC zvolila sportovní osobností roku. V lednu 2022 obdržela Řád britského impéria (MBE) za služby v tenise. V dubnu téhož roku převzala světovou sportovní cenu Laureus za největší pokrok roku.
V juniorském tenise ji ve čtvrtfinále Wimbledonu 2018 deklasovala Polka Iga Świąteková. V téže fázi dohrála i na US Open 2018 s Francouzkou Clarou Burelovou. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala v prosinci 2018 na 20. místě.
V hlavní soutěži okruhu ITF debutovala v dubnu 2018 na turnaji v čínském Nankingu dotovaném 15 tisíci dolary. Ve čtvrtfinále podlehla Číňance Siao-ti Jou. Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během května téhož roku na tiberiaské události s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Ve finále přehrála Belgičanku Hélène Scholsenovou po dvousetovém průběhu.
Od přerušení okruhů kvůli rýmičce Covid-19 v březnu 2020 nehrála šestnáct měsíců až do červnového Viking Open Nottingham 2021, jímž debutovala na okruhu WTA Tour. Jako hráčka startující na divokou kartu však v prvním kole nestačila na krajanku Harriet Dartovou. Navazující nottinghamský turnaj ITF s dotací 100 tisíc dolarů znamenal vítězství nad Australankou Storm Sandersovou a Maďarkou Tímeou Babosovou, než ji ve čtvrtfinále zastavila Bulharka Cvetana Pironkovová.
Premiéru v hlavní soutěži grandslamu prožila další červnový týden. Opět na divokou kartu vstoupila do Wimbledonu 2021 výhrou nad ruskou kvalifikantkou Vitalijí Ďjačenkovou. Jako 338. hráčka žebříčku pak vyřadila členku světové padesátky Markétu Vondroušovou po dvousetovém průběhu a zůstala poslední Britkou v soutěži. Po výhře nad Rumunkou Soranou Cîrsteaovou se stala nejmladší britskou zástupkyní ve třetím kole od Eleny Baltachové téhož věku v roce 2002 a vůbec nejmladší ze čtyř britských teenagerek v open éře wimbledonského osmifinále.
Před newyorským grandslamem odehrála srpnový Silicon Valley Classic v kalifornském San José, kde na úvod podlehla Číňance Čang Šuaj. Na turnaji ITF v pensylvánském Landisville, dotovaném 100 tisíci dolary, postoupila z kvalifikace do čtvrtfinále dvouhry. O týden později se probojovala přes Američanku Claire Liuovou do finále Chicago Challengeru 2021 v sérii WTA 125K. V něm prohrála s 18letou Dánkou Clarou Tausonovou po třísetové bitvě.
