The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Messerschmitt Me 262

Z Multimediaexpo.cz

Me 262 v americkém muzeu USAF
Me 262 v Mnichovském muzeu

Messerschmitt Me 262 Schwalbe (vlaštovka) byl německý stíhací letoun a první operačně nasazený bojový letoun s proudovým motorem.

Vývoj letoun začal už před válkou, konkrétně roku 1938. Roku 1941 začaly zkoušky, ale proudový motor BMW 003 ještě nebyl k dispozici a tak byl do nosu letounu (Me 262 V1) zamontován jeden pístový motor Jumo 210, aby mohl být vyzkoušen aspoň drak letounu. Když byl letoun připraven s proudovými motory (Me 262 V2), tak pístový motor zůstal z bezpečnostních důvodů zamontován; to se vyplatilo, protože při prvním letu selhaly oba proudové motory a pilot musel se štěstím přistát na ten pístový.

Třetí prototyp V3 byl připraven už jen s proudovými motory a 18. července 1942 v Leipheimu, poblíž Günzburgu vzlétl poprvé, pilotoval ho Fritz Wendel. Bylo to celých 9 měsíců před prvním vzletem britského Meteoru. Motory BMW 003 byly nespolehlivé a tak byly vyměněny za Jumo 004. Pátý prototyp dostal příďový podvozek. Zkušební lety pak pokračovaly celý další rok, ale pořád byly problémy s motory a nakonec i s Hitlerem, protože chtěl, aby letoun byl zároveň bombardér, což zpoždilo zavedení do služby

První motory měly předepsanou životnost okolo 50 hodin, ale většina z nich vydržela jen 12 hodin, další nevýhodou byl nízký tah při malých rychlostech a tudíž menší zrychlení oproti pístovým motorům. Letoun měl i problémy s podvozkem a výzbrojí.

Větší pokrok přišel v květnu 1943, kdy se v letoun poprvé proletěl Adolf Galland, eso Luftwaffe a rychle vyjednal sériovou výrobu, výroba se ale zpozdila díky spojeneckým náletům na továrnu v Řezně a tak musela být přesunuta do Bavorska, což bylo další zpoždění. Výroba začala v listopadu 1943. Me-262 byl také vyráběn v Chebu v letecké továrně Eger Flugzeugewerke GmbH a na několika místech na území tehdejšího Protektorátu.

Do služby byl stroj zařazen až v létě 1944 a v říjnu vznikla první jednotka vyzbrojena pouze proudovými Messerschmitty. Stroje se nasazovaly hlavně proti formacím bombardérů. V souboji s pístovými stíhačkami jako byl Spitfire či Mustang vycházel Messerschmitt hůře vinou své menší obratnosti a akcelerace. Oproti britskému Meteoru Mk.III sice měl vyšší maximální rychlost, a číselně „lépe vypadala“ jeho výzbroj 30mm kanóny oproti čtveřici 20mm kanónů Meteoru (MK 108 ovšem byly, zejména díky nižší úsťové rychlosti střely, vhodné spíše k ničení bombardérů), ovšem výzbroj Meteoru plně postačovala ke spolehlivému zničení jakéhokoli vzdušného cíle (oproti MK 108 měly 20mm kanóny British-Hispano významnou přednost ve vyšší úsťové rychlosti střely a vyšší kadenci). Z druhé strany ovšem britský stroj byl mnohem obratnější (jak prokázaly cvičné souboje provedené u RAF, kdy Meteor hladce překonával typ Hawker Tempest) a lépe ovladatelný, navíc měl oproti Me 262 výhodu v použití aerodynamických brzd — jenže tyto dva typy se ve vzduchu nikdy neutkaly.

Do konce války v Evropě německé letectvo oficiálně převzalo 1433 vyrobených letounů, ale do bojů se jich zapojila jen menší část (odhaduje se, že až k bojovým jednotkám byla dodána cca polovina převzatých strojů, přičemž nejvíce jich najednou u jednotek bylo kolem 200). K největšímu počtu vzletů proti jedinému cíli — tj. svazu bombardérů — zřejmě došlo v úterý 10. dubna 1945, kdy vzlétlo 55 strojů Me 262 (proti několika jednotkám americké 8. letecké armády; jen ta ten den při operaci číslo 938 vyslala do vzduchu 1315 čtyřmotorových bombardérů B-17 a B-24 ve čtyřech samostatných svazech, spolu s 905 stíhačkami; výsledek bylo lze předpovídat — stroje Me 262 sestřelily nejspíše jen deset bombardérů, ovšem za cenu ztráty 27 proudových stíhaček, spolu s 5 padlými a 14 nezvěstnými piloty těchto letounů).

Během dubna 1945 letouny několikrát podnikly několik akcí proti spojeneckým bombardérům (jak americkým tak i britským), kdy bylo nasazeno až několik desítek strojů Me 262, ale to bylo pozdě. Po válce sice byl letoun poměrně intenzivně zkoumán a zkoušen, ale již mnoho nového nepřinesl — v době hektického vývoje letecké techniky začal neuvěřitelně rychle zastarávat. Devět jednomístných strojů a tři dvoumístné stoje byly po válce zkompletováno a zalétáno v Československu jako Avia S-92 a Avia CS-92. Obě verze jsou k vidění v Leteckém muzeu Kbely.

Obsah

Varianty

Noční stíhač B-1a/U1 v USA
Avia S-92
  • A-1a Schwalbe - vyráběná verze Jäger (stíhač) a Jabo (stíhací bombardér).
    • A-1a/U1 - jeden prototyp s celkem šesti kanóny, (2 x 20 mm MG 151, 2 x 30 mm MK 103 a 2 x 30 mm MK 108).
    • A-1a/U2 - jeden prototyp s radarem FuG 220 Lichtenstein SN 2 a anténami jako pokus o noční stíhač.
    • A-1a/U3 - průzkumná verze upravnea v menších počtech, vybavena RB20/30 kamerami montovanými v předu letounu ( někdy jedna RB 20/20 a jedna RB 75/30). Někdy byla ponechána výzbroj 30 mm kánonů, ale většina byla neozbrojena.
    • A-1a/U4 - dva prototypy s 50 mm kanónem.
  • A-1b - Stejná A-1a ale poháněná motory BMW 003. Málo jich bylo vyrobeno - o dvou se ví, že existovaly jako pokusné; jejich maximální rychlost byla 800 km/h.
  • A-2a Sturmvogel - poslední rychlý bombardér s dvěma kanóny.
    • A-2a/U1 - jeden prototyp s novějším zaměřovačem pro bombardování.
    • A-2a/U2 - dva prototypy s prosklenou přídí pro bombometčíka .
  • A-3a - navrhovaná bitevní verze k ničení pozemních cílů.
  • A-4a - průzkumná verze.
  • A-5a - poslední průzkumná verze používáná na konci války a v malých počtech.
  • B-1a - Dvoumístný cvičný letoun.
    • B-1a/U1 - cvičné stroje B-1a přestavěny na provizorní noční stíhač s radarem FuG 218 Neptun
  • B-2 - navrhovaný noční stíhač s větším trupem .
  • C-1a - jeden prototyp přepadového stíhače s raketovým pohonem (rakety Walter v ocase letounu).
  • C-2b - jeden prototyp přepadového stíhače s raketovým pohonem (rakety BMW v motorvých gondolách).
  • C-3a - jeden prototyp přepadového stíhače s raketovým pohonem (rakety Walter v kontejneru na spodu trupu).
  • D-1 - navrhovaná varianta k přepravě raketnice Jagdfaust.
  • E-1 - navrhovaná s kanónem založená na verzi A-1a/U4.
  • E-2 - navrhovaná verze vyzbojená 48 ks 55mm raket R4M

Japonský návrh inspirovaný zprávami o Me 262:

Poválečné varianty:

  • Avia S-92 – V ČSR stavěný typ, vycházející z konstrukce verze A-1a
  • Avia CS-92 – V ČSR stavěná úprava B-1a
  • A-1c – Soukromě stavěna v USA, založena na A-1a
  • B-1c – Soukromě stavěna v USA, založena B-1a
  • A/B-1c – Soukromě stavěna v USA, zaměnitelná mezi A-1a a B-1a

Specifikace (Me 262A-1a)

Technické údaje

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 12,51 m
  • Délka: 10,58 m
  • Výška: 3,83 m
  • Nosná plocha: 21,7 m2
  • Hmotnost prázdného stroje: 4 420 kg
  • Vzletová hmotnost (s 1800 l paliva): 6 400 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 7 060 kg
  • Pohonné jednotky: dva proudové motory Jumo 004B-1, každý o tahu 8,7 kN
  • Poměr tah/hmotnost (bez podvěsů, tj. při 6 400 kg): 0,278
  • Geometrická štíhlost křídla: 7,21

Výkony

  • Maximální rychlost: 870 km/h v 5 400 m
  • Dostup: 11 450 m
  • Stoupavost: 1200 m/min
  • Dolet (ve výšce 9000 m, s 1800 l. paliva): 1050 km
  • Dolet (u země, s 1800 l. paliva): 480 km

Výzbroj

  • 4× 30 mm kanón MK 108 se zásobou 2 × 80 nábojů na zbraň (spodní dvojice kanónů) a 2 × 100 nábojů (horní)
  • 2 pumy do hmotnosti 250 kg (každá)
  • 24 kusů raket R4M ráže 55 mm

YouTube

ME-262 Schwalbe Documentary
Messerschmitt Me 262 – Hamilton Air Show 2013


Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Messerschmitt Me 262
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Messerschmitt Me 262
Citováno z „http://www.ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Messerschmitt_Me_262“